Obchod s emisními povolenkami (Emission Trading System - ETS) se měl stát vzorovým projektem Evropské Unie. Byl zaveden v roce 2005 a vyvinul se z něj světově největší obchod s uhlíkovými emisemi. ETS zahrnuje dvě strategie - omezení a obchod a systém vyrovnávání, který uživatelům nakupovat a prodávat emisní povolenky a vyrovnávací dobropisy. Pomocí tohoto mechanismu mohou země či provozovatelé splnit své emisní cíle nebo vytvořit zisk na trhu. Nosnou ideou bylo, vytvořit pobídkou klimaticky výhodné inovace za pokud možno nejnižší cenu. Tento systém ale ztroskotal.

Přes sto nevládních organizací z celého světa vyslovilo ke konci roku 2012 k ETS zásadní námitky založené na skutečnosti, že ETS již sedm let ztroskotává, a ačkoliv EU tvrdí, že je možné jej opravit, není toto tvrzení nijak důvěryhodné. EU je posedlá představou, že peníze jsou motorem proměny. V letech 2010 a 2011 ale emise z fosilních paliv podstatně stouply. Ještě ale hůře, systém slouží jako předloha pro další země (Brazílii a Austrálii) a pro další oblasti aplikace - druhovou bohatost, vodu a půdu.

Vlády EU a Evropská Komise jsou rozhodnuty zachovat ETS jako centrální pilíř evropské klimatické politiky. Třetí fáze začala v roce 2013 a to přes závažné nedostatky.

Díky tomu, že bylo rozdáno množství emisních povolenek zdarma, stejně jako výhodných kreditů ofsetových projektů v zemích Jihu, nebyli největší znečišťovatelé nijak nuceni emise nijak redukovat. Offsetové projekty naopak vedly ke zvýšení emisí podle konservativních odhadů o 1/3 až 2/3 z nakoupených emisních dobropisů. Pokles emisí v EU byl v posledních letech způsoben poklesem hospodářské produkce vlivem krize. Většina vědeckých studií dokazuje, že existuje jen malá kauzální spojitost mezi ETS a snižováním emisí. Existuje další zdroj „redukce“ emisí oxidu uhličitého a tím je vývoz průmyslové produkce na „globální Jih“. Objem „evropských“ emisí, které nebyly placeny jako evropské se odhaduje na 30% celkového objemu emisí. Ve skutečnosti tedy ETS emise nesnižuje.

V prvních dvou fázích ETS (2005-2007, 2008-2012) byly přidělovány emise zdarma na základě historických emisí, což vlastně představovalo subvence největším znečišťovatelům. Přidělení velikého množství certifikátů vedlo k dalšímu využívání současných technologií. ETS se tak stal subvenčním mechanismem pro znečišťovatele. Odhaduje se, že téměř všechny náklady byly převedeny na koncové spotřebitele a dalšími efekty představovaly profit v desítkách miliard euro. Lobbisté zajistili, že i v budoucnu budou velké části průmyslu uděleny bezplatné certifikáty ve velikosti 7 miliard ročně. Ve třetí fázi ETS, kdy se budou nakupovat emisní povolenky v aukcích budou pro energetické podniky střední a východní Evropy opět uděleny výjimky.

ETS se vyznačuje nestabilními a klesajícími cenami, i když měl poskytovat prostředky pro snižování emisí Ceny uhlíkových emisí klesají od roku 2008 a na počátku roku 2013 se dostaly pod hranici 5 euro za tunu.

Takzvanými offsetovými kredity lze uspořit emise za pomocí projekty především v globálním Jihu. Uspořené tuny lzet pak generovat jinde. Používaný Clean Development Mechanism (CDM) – vede ale v zemích Jihu k těžkých sociálním a ekologickým následkům. Dochází k porušování lidských práv a k vyhánění obyvatel. Navzdory tomu se používá stále více ETS offsetových mechanismů. Mnohé podniky prodaly zdarma přidělené povolenky a za ně nakoupily CDM dobropisy za mnohem nižší ceny. Rozdíl mezi cenami byl ziskem.



Mechanismus emisního obchodu umožňuje snadné podvody. V rámci obchodu je třeba zjišťovat stávajících nebo eliminované emise, k tomu se používají aproximativní hodnoty a další nekontrolovatelné způsoby výpočtů. Podvod objevený v roce 2010 vedl k zatčení téměř 20 osob v Německu a Velké Británii a přišel veřejnost na 5 miliard euro, krátce na to byly odcizeny dobropisy české a rakouské vládě, což vedlo k přerušení emisního obchodu. V roce 2011 byla pro podezření z podvodu vyloučena ze systému Ukrajina.

ETS konzervuje fosilní hospodářství a posiluje logiku stálé nadprodukce a konzumu. Na oplátku za takzvané čisté rozvojové projekty se v Evropě staví další uhelné elektrárny, provádí se hydrofracking a devastující projekty z oblasti infrastruktury. Mezinárodní energetická agentura IEA připustila, že by 2/3 známých fosilních paliv mělo zůstat pod zemí, aby se teplota na Zemi zvýšila jen o 2°C. ETS toto znemožňuje. Emisní obchod uzavírá dveře skutečně efektivní klimatické politice tím, že posiluje špatná řešení jako atomové energii, velikým vodním elektrárnám a průmyslovým plantážím pro výrobu agrárních paliv. Následkem je, komercionalizace přirozených přírodních cyklů. Pakliže se ETS nezastaví, bude generovat ještě více škod na životním prostředí a více zisku společnostem Severu na náklady místních obyvatel Jihu. Chybou je dále podporovat ETS či se jej snažit opravit.

Boj proti ETS je bojem za klimatickou, sociální a ekologickou spravedlnost. Je bojem za změnu našeho civilizačního schématu, týkajícího se energetiky, dopravy, zemědělství, výroby i spotřeby.

Mnohem lepším způsobem ochrany klimatu je přímé zdanění uhlíkových emisí, zdanění všech neobnovitelných vstupů, decentrální obnovitelná energetika, biologické zemědělství a racionalizace spotřeby, doplněné obnovou přirozených biotopů a výsadbou nových lesů. Je dobré dodat, že i tato opatření by investorům přinášela zisk, nikoliv ovšem tak veliký a rychlý, jak je to v případě ETS.



Milan Smrž