Oficielní důvody udávané Spojenými státy pro válku s Irákem jsou: boj proti islámsko fundamentalistickému terorismu, vývoj atomových zbraní Husajnovým režimem a svržení diktátora, nehledě ovšem na to, že některé arabské režimy jsou s teroristickými organizacemi zapleteny více než Irák. To platí především pro Saudskou Arábii s ortodoxně fundamentalistickým proudem zasahujícím hluboko do vládního aparátu, který financuje teroristické organizace. Pákistán a Indie jaderné zbraně vyvinuly a Írán na nich pracuje. Diktátorů jakým je Saddám Husajn jsou tucty a kdyby se měla vést válka proti všem, nikdy by zřejmě neskončila. Hlavního cíle - omezení dalších atomových zbraní ve světě je možno dosáhnout jenom tak, že Spojené státy a další atomové velmoci budou konečně připraveny zbavit se svých atomových zbraní. Zavázaly se k tomu smlouvou o nešíření atomových zbraní, aniž by cokoli následovalo.
      Ve skutečnosti chce Bushova vláda získat kontrolu na iráckou ropou. Válka v Zálivu před deseti lety by jistě nebyla, kdy se v Kuvajtu a Iráku místo těžby ropy pěstovaly jenom datle. Světové ropné zásoby postačují na 40 let. Dvě třetiny těchto reserv se nalézají v Perském zálivu a největší zásoby jsou pod zemí Saudské Arábie a Iráku. Poměr mezi objemem roční těžby a dostupnými zásobami jsou v Íránu 1:53, v Saudské Arábii 1:55, v Arabských Emirátech 1:75, v Kuvajtu 1:116 a v Iráku 1:525! Poslední údaj vysvětluje strategický zájem na Iráku, protože pod jeho půdou leží poslední kapka ropy!
      Jak hodně jde o ropu se stalo patrné z poslední americké iniciativy, která slíbila stálým členům rady bezpečnosti OSN - Rusku, Francii a Číně ropné koncese v Iráku po svržení Saddáma Husajna, aby získala jejich souhlas s vojenským zásahem! Nepřehlédnutelným rizikem války proti Iráku by mohla být světová hospodářská krize způsobená akutně stoupajícími cenami ropy. Válkou vyvolané protesty a nepokoje islámských fundamentalistů v arabských státech by ohrozily postavení uměřených vlád. Válka pracuje pro teroristy, které je naopak nutno izolovat a zamezit šíření jejich vlivu. Bushova vláda možná sází i na záminku pro pozdější intervenci proti Saudské Arábii.Britským zájmem je také ropa

      Co žene britského premiéra Toniho Blaira na stranu prezidenta Bushe tak vehementně, že jej britští protiváleční demonstranti na svých plakátech označují "Blush"? Dvě ze šesti největších ropných společností na světě jsou britské - BP a Shell. BP má dokonce majoritní státní podíl. Komplexní britská politika v oblasti Zálivu by v období více jak sto let byla bez tohoto faktu stěží vysvětlitelná. Velká Británie jde v Zálivu krok za krokem - pakliže mu nemůže zabránit - s USA, aby hladce zajistila práva firem BP a Shell proti čtyřem velkým ropným koncernům a nebyla zatlačena na okraj.

Řešení spočívá v obnovitelných zdrojích energie

      Zajímavé ale je, že Spojené státy nebyly vždy orientovány výlučně na fosilní zdroje. Dnešní nositel Nobelovy ceny míru bývalý prezident Jim Carter patřil k nemnohým šéfům vlád relativně nakloněným sluneční energii a u příležitosti Mezinárodního slunečního dne v USA 3. května 1978, vysvětloval: "Sluneční energie funguje. To víme. Jedinou otázkou zůstává, jak snížit náklady". Jím ustanovená rada pro životní prostředí v rámci federální agentury řízené výborem spolupracujícím s prezidentem odhadla v jedné studii z roku 1978, že by sluneční energie mohly do roku 2000 tvořit 23 % celkové energetické spotřeby Spojených států.Toto "sluneční svítání" bylo následováno soumrakem: další plynulá politická podpora byla v následujícím desetiletí přerušena. Technickým vývojem došlo ke zlepšení, ale možnost aplikace byla bržděna stále slabšími politickými iniciativami. Více a více se vnucovala domněnka, že se v tomto případě jedná o nežádoucí technologii. Veřejné rozpočty na podporu byly redukovány - nejdrastičtěji se začátkem Reaganovy administrativy ve Spojených státech
      Alternativou k válce o fosilní zdroje je pro všechny země technická mobilizace všech forem domácích obnovitelných energií. Jejich potenciál je hluboce podceňován, ale ve skutečnosti postačuje, aby ve dohledné době zajistil nezávislost na ropě a zemním plynu. Místo nákladů na válku o ropu se musí konečně naše prostředky věnovat na zajištění trvalé náhrady ropy!
      To všechno je důkazem, že zdánlivě levná ropa se již dávno stala politicky nesplatitelnou. Tržní programy pro zavádění pohonných hmot z biomasy se staly nejdůležitějším energeticko strategickým úkolem. Evropské sdružení EUROSOLAR během posledních let tuto úlohu koncepčně připravilo a ukázalo, že současnými pěstebními metodami a technikami je možno ropu úplně nahradit biomasou. Tento obrat by přinesl nejenom celosvětově potřebné uklidnění výbušného regionu Blízkého východu, ale současně by se stal dobrodiním pro saldo leckterého státního rozpočtu, nebude-li zatěžován stále větším dovozem fosilních paliv; byl by velikým přínosem pro zaměstnanost, zdravější život a oživením regionů a lokálních komunit novou prací by vrátil mnohým lidským osudům chybějící dimenzi.